Zrůdnost kolektivní viny?

29. 8. 2021

Česká televize přitvrdila. Ve středu večer jsme se dozvěděli, že vlastně odsun – ČT zásadně užívá slovo vyhnání – byl zrůdným činem. Uskutečnila besedu, v níž závěrečná věta celého pořadu zněla, že šlo o »zrůdnost na základě kolektivní viny«. Onu tečku vyslovila spisovatelka, scénáristka a překladatelka Radka Denemarková. V besedě zazněla dokonce odvolávka na slova Karla Schwarzenberga, jež vyslovil při známé předvolební besedě, tedy o tom, že dr. Beneš by dnes za odsun musel být odsouzen.
Znovu musím v této souvislosti připomenout, že osmdesát pět procent Němců v posledních předmnichovských volbách se vyjádřilo pro koncepci Sudetendeutsche Partei, tedy pro odtržení tzv. sudetských území od Československa a jejich připojení k Německu. Když po Mnichovu byly pohraniční oblasti skutečně odtrženy a došlo opravdu k připojení k Říši, byly k odchodu ze zabraných území nuceny statisíce lidí, z toho více než deset tisíc Němců a skoro devatenáct tisíc Židů hlasících se do té doby k německé národnosti. Čísla jsou zkreslující, protože odchod Čechů nebyl spojen jen s akcí Mnichov, ale postupně, protože většina se z pochopitelných důvodů nechtěla zbavit svého majetku. Bylo to spojeno i se zákazem sdružování, česky psaného tisku, zavíráním českých škol v zabraných územích, knihoven a dalších kulturních akcí. Takže postupně počet Čechů, kteří z tzv. Sudet byli nuceni odejít, se počítá na statisíce.
O poválečném odsunu rozhodly tři mocnosti na Postupimské konferenci. To, že by toto rozhodnutí revokovaly, odmítly a znovu ho, to již po známé omluvě Václava Havla, potvrdily. To, že poválečná rozhodnutí včetně problémů, které byly jen důsledkem nacistického vládnutí, jsou nevratné, v Pařížských dohodách v roce 1955 podepsala i Spolková republika. Už v tom, že mocnosti byly požádány o vyjádření, bylo »čertovo kopýtko«. Podotýkám, že odsun se netýkal prokazatelných antifašistů a pokud z Československa také odejeli, bylo jejich rozhodnutí.
Po Postupimi bylo možné, aby Němci, kteří se neprovinili čímkoli proti Československu, mohli požádat o vyjmutí z odsunu, což se také stávalo. Na vývěskách národních výborů byla zveřejňována jejich jména, a jestliže nebylo proti jejich žádosti námitek, mohli v republice zůstat. Ti, jimž provinění bylo dokázáno, nepopírám, že se vyskytly i případy represe, byli odsunuti do okupačních pásem. Různým excesům se nelze divit, protože to, co v době okupace národ zažíval, včetně neuskutečněného plánu, na vyhnání všeho českého obyvatelstva, mělo své důsledky. Stačí si připomenout koncentráky, zabíraná území, vraždění českých obyvatel, a další příkoří ze strany Němců. Navíc se většina pohraničních Němců provinila i tím, že se často provokativně vzdala československého státního občanství a přijala říšskoněmecké. Tím pro naši republiku byli vlastně cizinci a byli odsunuti do země, jejíž občanství přijali.
Pokud jde tedy, v případě odsunu »o zrůdnost«, pak, jak by paní Denemarková nazvala chování většiny tzv. sudetských Němců před Mnichovem, po Mnichovu a celou dobu okupace? Zajímalo by mě i to, jak hodnotí chování Němců k českému národu za okupace? A Česká televize? Měla by ctít zákony této země a podobné názory, jako vyslovila zmíněná spisovatelka, pokud byly při vysílání vysloveny, velmi striktně odmítnout. Chtěl bych také vědět, co na tento pořad řekne Rada České televize.

zdroj: Haló noviny 28.8.2021